Tato stránka nepodporuje starší prohlížeče Explorer

Faust

Koncem roku 1996 dostal Otomar Krejča nabídku inscenovat v Národním divadle v Praze Goethova Fausta.  Centrálním scénografickým objektem této pražské inscenace byl obrovský kruh ze zrcadlové folie o průměru 15 metrů, zavěšený na kovové konstrukci ve sklonu 45 stupňů směrem k hledišti. Zrcadlo se dívalo na jevištní točnu, ve které bylo možné otevřít poměrně velké propadlo, čímž vzniklo paralelní „spodní“ jeviště. Podlahovou desku nahradil kovový rošt, který měl velkou nosnost a mírný prohyb, takže chůze herců po něm byla houpavá. Materiál roštu byl matově černý, nepřijímal žádné parazitní světlo ani projekci, přitom byl dokonale průhledný. Ve spodním jevišti byly uložené malované prospekty jeden na druhém a proloženy bílou plochou, na kterou se dalo promítat přední projekcí z portálu. Když se bílá látka strhnula, byl pod ní obraz, který se odrazil v zrcadle. Konfrontace herců na scéně s jejich odrazy–fantomy, vznášejícími se vysoko nad jevištěm, působily jako zjevení. Přitom jich bylo dosaženo jednoduchým trikem: herec ležící na roštu nohama k zrcadlu nebyl z hlediště vidět a v nakloněném zrcadle se jevil divákovi ve vertikální pozici.

Johann Wolfgang Goethe: FAUST
Národní (Stavovské) divadlo, Praha
premiéra: 12. 9. 1997
režie: Otomar Krejča
kostýmy: Jan Skalický

Více informací o inscenaci