Tato stránka nepodporuje starší prohlížeče Explorer

Jejich den

Princip „laterny magiky“ a polyekranu – promítacího systému Emila Radoka (1918-1994) použitého v rámci výstavní expozice na EXPO 58 – se staly dalšími prvky Svobodovy „scénografické abecedy“.  
Tento princip použil na scéně poprvé při inscenování Topolovy hry Jejich den s režisérem Krejčou. Na rozdíl od polyekranu v Bruselu stabilní projekční plochy nahradili plochami, které se různými způsoby objevovaly nebo mizely v přímém vztahu s rytmem tří speciálně upravených jevištních vozů, které na scénu přivážely plastické detaily. Každá z devíti projekčních ploch byla vybavena dvěma diaprojektory; tři z nich ještě navíc vlastními synchronizovanými filmovými projektory; takže bylo možné realizovat libovolné prolínání obrazů. Objevování, mizení, zmenšování a natáčení ploch, celá složitá mašinérie podlahy, na svou dobu neuvěřitelná synchronizace ve spojení se hrou herců formovala nový kinetický prostor.
Obraz vytvořený polyekranem je dynamický; může být vymazán v čase zrovna tak jako obraz vytvořený hercem. Ve dvouhodinovém představení ale byly i momenty, kdy polyekran působil jen ilustrativně, navíc potlačoval herce na jevišti. Svoboda se ve své další práci nikdy již k takto důslednému použití hybridu laterny magiky a polyekranu nevrátil, ale své objevy nadále rozvíjel, především na zahraničních scénách.

Josef Topol
JEJICH DEN
Národní (Tylovo) divadlo, Praha
premiéra 4. 10. 1959
režie Otomar Krejča
kostýmy Jan Kropáček

Více informací o inscenaci