Tato stránka nepodporuje starší prohlížeče Explorer

La Traviata

V létě 1992 inscenoval v přírodním divadle v italské Maceratě s Henningem Brockhausem Verdiho Traviatu, která předčila všechna očekávání.
Na podlahu položil 10 malovaných prospektů velkých 24 x 12 metrů, jeden na druhý, jako koberce. Vespod ležel prospekt k poslední scéně.  Do úhlu mezi nádhernou cihlovou zdí divadla postavil ve sklonu 45 stupňů obrovské zrcadlo, které přenášelo odraz prospektů na podiu. Předehra skončila, zrcadlo se zvedalo a odráželo oponu. V tom z každé strany přišli k prospektům černě oblečení technikáři, roztrhli prospekt ve dví a odtáhli ho stranou. Obnažili další prospekt, sluhové přinesli stylový nábytek a na scéně se zjevilo Casino Royale. Na dalším bylo ale dobové venkovské sídlo. Poslední scéna v Casinu byla jen ze svítících lustrů, takže v průmětu na zadní stěnu seděli zpěváci jako na lustrech. A když byl odtažen poslední prospekt, zrcadlo odráželo prostou dřevěnou podlahu. Konec iluzí, Violetta umírá ve svém letním sídle, které je už v dražbě. A pak se zrcadlo začalo napřimovat, zmenšoval se odraz podlahy a stále víc a víc zrcadlo odráželo hlediště s diváky, ale i scénu s mobiliářem, rekvizitami, kostýmy, technikáři, zpěváky, osvětlovači, garderobiérkami, všichni byli společně uzavřeni v eliptickém prostoru divadla.

Giuseppe Verdi: LA TRAVIATA
Associazione Sferisterio, Sferisterio di Macerata
premiéra: 26. 7. 1992
režie: Henning Brockhaus
dirigent: Gustav Kuhni
kostýmy: Ulisse Santicchi

Více informací o inscenaci