Tato stránka nepodporuje starší prohlížeče Explorer

Romeo a Julie

Na legendární inscenaci Romea a Julie Svoboda opět spolupracoval s Otomarem Krejčou. Na tomto na první pohled strohém prostoru Svoboda vybudoval složitou scénickou kinetiku. Zadní stěnu tvořily frontální panely, které se přesouvaly a proměňovaly zadní reliéf scény v rytmu hry. Loggie, vysoko vlevo nahoře, lehce vyplouvala z hloubky jeviště a opět mizela.
Celá stavba byla jen ze dřeva a juty, ale díky nasvícení ploch měla vzhled světlého pískovce. Bělost scény opět pracovala s ostrými a hlubokými stíny. Jevištní podlaha generovala tři platformy: strohý kubus vyjížděl do výšky až tří metrů a metamorfoval se hereckou akcí v lavičku, zídku či stěnu. Druhá čtvercová platforma měla ještě svou vlastní plasticitu a proměňovala se v kašnu na veronském náměstí, v katafalk, a na závěr, pomalu klesajíc pod úroveň podlahy, v hrobku milenců. Třetí, nejrozměrnější platforma vyjížděla do výšky tří metrů a vymezovala prostor některých interiérových scén. Scénický prostor se před očima diváků lehce a bezhlučně proměňoval v rytmu herecké akce, veršů a hudby. A přitom to byla zatím Svobodova nejsložitější jevištní stavba, která byla uváděna do pohybu jevištními techniky. Za lehkostí „architektury v pohybu“ byla skryta perfektní souhra jevištního týmu. I „plující loggie“ musela být bezpečně a neviditelně ukotvena na podlaze.

William Shakespeare: ROMEO A JULIE
Národní divadlo, Praha
premiéra: 25. 10. 1963
režie: Otomar Krejča
kostýmy: Zdenka Kadrnožková

Více informací o inscenaci